Aprilia Dorsoduro 750 a Aprilia Dorsoduro 1200
Již několik let patří do produkce značky z Noale modelová řada Dorsoduro. Nejprve se na podlahy showroomů dostal model s agregátem o obsahu třičtvrtě litru a o dva roky později ho doplnil model, který má na bočních kapotách jednoduché označení 1,2. Pojďme se teď společně podívat na tyto dva plnohodnotné členy kategorie motardů, které jsme měli možnost vloni porovnat takříkajíc face to face.
Na první pohled jsou oba stroje mezi sebou zaměnitelné – mají srovnatelný vzhled a málokdo si při letmém setkání všimne u silnějšího stroje objemnějšího motoru, většího průměru trubek rámu a označení na bočních kapotách. Při pohledu zepředu už jste úplně mimo, obě motorky mají pro řadu Dorsoduro typický přední blatníku, nad kterým je umístěné zajímavě tvarované přední světlo, plně integrované do přední mini kapotáže končící malým štítkem. Oba modely mají také sériově montované kryty rukojetí, ve kterých ovšem nejsou umístěna směrová světla, jako u některých konkurenčních značek, což určitě ušetří nějakou kačku při nechtěném poškození. Zrcátka mají na obou Dorsech standardní umístění na tyčkách, které kupodivu neruší celkový dojem. Jejich poloha a tvar nabízí nejen pěkný pohled zepředu, ale i svou velikostí nabízejí dostatečný přehled o dění za vašimi zády. Hned vedle tyček zrcátek jsou integrované nádobky kapalin brzdy a spojky. Větší model má tyto nádobky klasické kulaté, osobně se mi víc zamlouvá tvar a umístění na menším modelu. Celek doplňují krásné, zlatě nitridované přední USD vidlice o průměru 43mm – dodává je firma Sachs a je zde možnost plného nastavení. Za vidlicemi se ukrývá poměrně veliký chladič kapaliny, obepnutý po obou stranách bočními kapotážemi. Ty jsou tvarově stejné u obou modelů, plynule navazují na palivovou nádrž, která pojme 12, respektive 15 litrů u většího modelu. Těžko na první pohled rozeznáte, že trubkový rám, který dominuje bočnímu pohledu, je přeci jen odlišný od toho, který vidíme na modelu 750. Velké Dorso má větší průměr trubek, aby byla zaručena dostatečná tuhost při použití těžšího a výkonnějšího motoru. Rám je na bocích doplněn litými bočnicemi, které jsou šroubované k rámu. Pod předním válcem a výfukovým potrubím je chytře umístěn pod plastovým klínem olejový chladič. Zadní část trubkového rámu nese sedlo společné pro jezdce i spolujezdce. Pod ním umístěná plastová kapotáž ukrývá dvě koncovky výfukového potrubí, mezi nimi je vtipně zaintegrované zadní světlo. Pod ním je připevněn plastový držák RZ a na něm umístěna zadní směrová světla. Podobně je u obou modelů tvarovaná i zadní oboustranná kyvná vidlice, nesoucí zadní pneumatiku o stejném rozměru. O zadní tlumení a kopírování nerovností se stará centrální tlumící jednotka, excentricky umístěná na pravé straně motorky – u většího stroje je i pěkně barevně provedená.
Engine
Oba bajky používají agregát stejného uspořádání, jedná se tedy o vidlicový dvouválec, kdy oba válce svírají pravý úhel. V každém z nich pracují čtyři ventily. Menší stroj ze svých tří čtvrtin litru dává výkon celých devadesát dva koní a osmdesát dva Newtonmetry kroutícího momentu. Co je určitě dobrou zprávou pro nezkušené jezdce je fakt, že je zde možnost nechat si bezplatně u prodejců omezit elektronicky tyto hodnoty na 32 kW a 58 Nm.
Větší model při zachování podobných rozměrů jako sedmpade nabízí hodně ostrých jednostotřicet koní a jednostopatnáct Newtonmetrů z obsahu téměř 1200 kubických centimetrů. Větší model je, díky krátkým zdvihům, velmi ochotný nechat se točit do vyšších otáček, ovšem odborníci z Noale dobře nastavili výkon i při nízkých otáčkách, což dokonale zobrazuje i hodnota kroutího momentu při 3500 otáčkách. Máte totiž k dispozici už celých 90 Nm, tedy téměř ¾ maximálního kroutícího momentu. Obě Dorsa mají i díky použití dnes už běžného elektronickému systému Ride-by-Wire možnost nastavování jízdních režimů. U Aprilie nic složitě nevymýšleli, takže používají stejné označení u všech vyráběných modelů. Tři režimy jsou tak označeny písmeny S jako sport, kdy je k dispozici ostré nastavení výkonové křivky a u dvanáctky kontrola trakce nastavená na minimum), T, tedy touring, který nabízí plný výkon, ale s příjemnějším průběhem a posledním režimem je mód R, neboli rain, kdy je výkon omezen a kontrola trakce nastavená na maximum.
Více najdete v časopise Motorbike
