Foto: Fiat

Velký návrat. Fiat se vrací ke svým kořenům! Na sklonku ledna představil porotcům mezinárodní poroty volící evropský Vůz roku (COTY) svoji horkou novinku a umožnil jim poprvé vyzkoušet ji.

Novinka nese jméno Grande Panda a po technické stránce výrazně čerpá z kuchyně koncernu Stellantis. Fiat si od tohoto modelu slibuje výhodný poměr ceny a užitné hodnoty, což je kombinace, jež v rámci nabídky této značky rezonovala prakticky po celé 20. století. Fiat byl vždy mistrem malých vozů a po řadě peripetií daných kolísáním požadavků zákazníků, proměnami vlastnických struktur a všemožnými regulacemi se pokouší vrátit zpět na scénu. První vlaštovkou se stal elektromobil Fiat Nuova 500e (viz AR 3/’21), stvořený v euforické atmosféře „urychleného přechodu na elektromobilitu“.

Foto: Fiat

Praxe je dnes trochu jiná, takže se blíží chvíle zahájení výroby modelu 500 Ibrida se spalovacím motorem: vize je věcí jednou, ovšem akcionáři žádají zisky, jež zatím evropské automobilky na vozech na elektřinu zkrátka dělat neumějí. A produkce hybridních „pětistovek“ rozšíří výrobní kapacity továrny Mirafiori přímo v Itálii, což je v rámci Stellantisu palčivým tématem, ale o tom až později. V poněkud jiném ovzduší proběhla premiéra většího typu Fiat 600 (viz AR 10/’23), postaveného již na platformě Stellantis eCMP a hned od začátku prezentovaného s možností volby elektrické a spalovací trakce.

Nyní jsme se s kolegy z poroty COTY v rámci exkluzivní události znovu sešli v Turíně. S Fiaty Grande Panda jsme původně měli jezdit již na velkém testování novinek pro rok 2025 loni v září v dánském Tannisu (viz AR 11/’24), ovšem vše se zpozdilo, a dokonce i nyní v Itálii jsme ještě jezdili s prototypy. Prezentace proběhla opět na střeše pětipatrové továrny Lingotto. Tato historická budova byla otevřena v roce 1923 a po půl století provozu došlo k její transformaci na moderní komplex s hotely, obchody a koncertními sály.

Foto: Fiat

Výrazy jako „legendární“ či „ikonický“ se v Lingottu nijak nešetřilo. Ale vždyť ikonou Fiatu je přeci „pětistovka“… „Ba ne,“ řekl nám k tomu nejvyšší šéf Fiatu Olivier François a dodal: „Fiat 500 je slavný hlavně v Evropě, zatímco Pandu znají všude.“ O tom by se nejspíš dalo s úspěchem pochybovat, nicméně pravdou je, že zejména na jihu Evropy jednoduché a spartánsky vybavené Pandy potkáváme dodnes, a to včetně vozidel první generace. V teplých oblastech je nepozřela koroze a tamním podmínkám odpovídají svými kompaktními rozměry a spolehlivostí. Pandy se navíc licenčně vyráběly i ve španělské Pamploně, zprvu jako Seat Panda a od roku 1986 jako Marbella. Dosud vzniklo téměř 8 milionů vozů řady Panda, z nichž na první, tedy tu hranatou generaci (1980–2003) připadá 4,5 milionu.

Za zmínku stojí, že aktuální, v pořadí třetí generace Fiatu Panda (viz AR 2/’12) pokračuje i po 14 letech produkce ve svém životě na linkách italského závodu Pomigliano d‘Arco poté, co jí výrobce poněkud překvapivě dopřál náročnou modernizaci elektronických systémů podle požadavků GSR2. Tomuto modernizovanému provedení se nyní někdy hovorově říká Pandina (malá Panda), což je ve skutečnosti ale jen označení jednoho z výbavových stupňů, ovšem zpráva je jasná: nová Grande Panda třetí generaci Pandy nenahrazuje, ale doplňuje.

Nový Fiat Grande Panda vyjíždí na základu stále ještě poněkud záhadného mechanického řešení. U Stallantisu jej označují hovorově jako Smart Car Platform a prvně jsme se s ním setkali loni na voze Citroën C3 (viz AR 6/’24; slouží ale též v Opelu Frontera). Tato platforma se objevila zcela mimo oficiální doktrínu Stellantisu, počítající navenek pouze s čtveřicí platforem označovaných jako STLA (Small, Medium, Large a Frame; viz AR 8/’23) pro nové vozy všech jeho značek. Stejně jako ony je však i poněkud bokem stojící SCP naštěstí schopná zástavby jak plně elektrických pohonů, tak i těch, v nichž prim hrají spalovací motory.

Více čtěte na www.automobilrevue.cz

Převzato z časopisu