Tayron se postavil na pomezí běžných SUV Volkswagenu a prestižního Touaregu, jenž je ale vlastně spíše Audi. Nově se díky zavedení vlastního jména vzdaluje výchozímu typu Tiguan, ve skutečnosti ale k němu má blíže než kdy dříve. Počátkem března jsme nový Volkswagen Tayron poprvé zkoušeli na Azurovém pobřeží.

Foto: Volkswagen

Přesně před rokem jsme zde jezdili s novým Tiguanem a Passatem. Tentokrát byl vzorec identický. Nejprve prezentace ve stejném salónku letiště Nice Côte d‘Azur, pak pro Tayrony na stejnou část parkoviště před letištěm a trasa vedoucí do stejného resortu Terre Blanche v Tourrettes. Ani tentokrát jsme nevynechali nostalgický předjarní výlet před pověstnou četnickou stanici v Saint-Tropez. Takže co se vlastně stalo…?

V minulé generaci se prodloužené a až ­sedmimístné provedení Volkswagenu Tiguan jmenovalo Tiguan Allspace a vyrábělo se výhradně, tedy i pro český trh, v mexickém Pueblu. S příchodem aktuální generace ­Tiguanu (viz AR 3/’24) bylo rozhodnuto, že verze delší v rozvoru a délce ponese nové jméno Tayron (od roku 2018 je Volkswagen používá pro Tiguany vyráběné v Číně), ovšem jeho výroba pro Evropu byla převedena po bok standardního Tiguanu do Wolfsburgu. Proti němu u typu Tayron rozvor náprav narostl o 114 mm a délka i s přispěním většího zadního převisu o 253 mm. Šířka nabyla o kosmetických 10  mm, zatímco výška je o několik milimetrů nižší. Razantním nárůstem samozřejmě prošla zejména celá zadní část karoserie, jež může být za příplatek 23 400 Kč osazena i třetí řadou sedadel (s výjimkou modelů eHybrid, ty mají vzadu pod podlahou palivovou nádrž). Celková hmotnost je proti Tiguanu vyšší od 20 do 100 kg podle provedení. Dynamické parametry a spotřeby se liší jen minimálně.

Foto: Volkswagen

Ve srovnání s Tiguanem je paleta poháněcích systémů shodná, nenabízí se však slabší verze základního mild hybridu. Škála tak pokrývá výkon 110 až 195 kW (150–265 k). Manuálně řazené převodovky jsou minulostí, standardem se stává dvouspojková převodovka, ovšem nově výhradně v odolnější verzi se spojkami v olejové lázni. Kombinace jsou nyní přesně dány (motor + převodovka + poháněné nápravy), což zjednodušuje na jedné straně náročné homologace spotřeb a emisí CO₂ podle WLTP a na straně druhé též orientaci zákazníka. Pohon všech kol 4Motion je tak standardně (tedy bez možnosti volby) k dispozici pro oba zážehové „dvoulitry“ a výkonnější „diesel“. Pro seznámení se s technikou a pozadím vzniku odkazujeme na výše zmíněné představení Tiguanu v březnovém Automobilu z loňska a nyní se soustředíme na odlišnosti Tayronu.

Prodloužením rozvoru a zadního převisu došlo ke změně proporcí. Horní část siluety tvoří prodloužená střešní linie spolu s plochou zasklení sahající až ke sloupkům D. Mezi střechou a bočními skly Tayronu se pne od horní paty A sloupků až ke sloupkům D chromovaný prvek, přezdívaný vzhledem k jeho tvaru v zadní části „hokejka“. Ta střechu opticky prodlužuje a snižuje. Ačkoli je jasné, že designérům šlo o to vytvořit v zadní části karoserie co největší prostor, není samotná záď nijak nepřirozeně useknutá a celek působí docela elegantním dojmem. K vizuálnímu snížení Tayronu přispívá průběžná světelná lišta s prosvětleným logem značky, přecházející po stranách do sdružených LED svítilen, nabízejících mimochodem výběr ze tří animací uvítacího osvětlení.

Více čtěte na www.automobilrevue.cz

Převzato z časopisu