Draze jenom chutná
Text: Pavel „Pajinex“ Suk, Zdroj časopis Motorbike
Foto: Ivan „Scoob“ Bezděk
U motocyklů se lvem ve znaku jsem vždy oceňoval extravagantní design, ojedinělé konstrukčními prvky a pěkně ostré tříválce. Jeden z nich mi v sedle modelu TnT po pár kilometrech rychle osvětlil, že přívlastek s označením známé třaskaviny nenese jen tak. Bohužel prodeje klesaly a značka chřadla. Naštěstí zahraniční investor z nejlidnatější země světa poskytl potřebné finance a škatulku ostrých potvor, které nejsou pro každého má nejen v našich končinách změnit jako první nová šestistovka. Přes slušně nastavenou cenu zachovala atributy značky a rozhodně nepůsobí jako stroj limitovaný rozpočtovými mantinely. Na mně bylo zjistit, jestli i tak jezdí.

Designéry zřejmě inspiroval B-King
Kdyby před lety v našem městečku přistál raketoplán, nevyvolal by v naší komunitě smrkáčů s kšandou přes rameno větší rozruch než ten, který vzbudila strýcova šestiválcová Benelli 900Sei. Italskou krasavici si přes značný odpor prorežimních přizdisráčů přivezl ze zahraničí a nabídku na projížďku otec k naší závisti nemohl odmítnout. Trvala přesně vteřinu, protože se nestačil chytnout a zůstal před vratama. Rozjetej strejc si jeho nepřítomnosti všimnul až po deseti kilometrech… Už tenkrát jsem si umanul, že bike se lvem ve znaku mi jednou bude říkat pane. Tohle předsevzetí jsem stejně jako řadu jiných bohužel ještě nenaplnil, ale teď přede mnou stojí nová BN a já coby starej prudič hledám, za co bych Italům připsal černej puntík. Ač mi mohutné boční plasty a tvar světla vzdáleně připomínají B-Kinga a motorce opticky přidávají na mohutnosti, netroufnu si Italy podezírat z plagiátorství. Benelka si přesto uchovává dostatečnou osobitost. Tu dokládají výfuky pod sedlovkou, které bohužel vycházejí s ohledem na těžiště a především vyšší náklady z módy, mně se ale hodně líbí. Stejně jako masivní přední vidlice. Kluzáky s průměrem pěti centimetrů nemají leckdy ani stroje s dvojnásobně větším objemem motoru a dojem poctivé fortelnosti násobí mohutné brýle zajištěné šesti šrouby. A ve stejném duchu se nese resumé z bližší prohlídky masivního rámu a kyvné vidlice. Odlehčené pětipaprskové ráfky, pohodlné sedlo a radiální brzdiče s plovoucími kotouči ve mně logicky vyvolávají otázku, zda může zákazník toužící po biku střední třídy očekávat za cenu hluboko pod dvě kila víc. Těžko. Krok mimo obecné trendy ale spatřuju v implantaci řadového čtyřválce, který navíc svými výkonovými parametry nijak neoslní. Osmdesát koní není pro méně zkušené ridery málo, ale podívej se ke konkurenci. Dokonce i japonské novinky v middle class sází na dvou a tříválcové agregáty, které slibují nižší provozní náklady a vzhledem ke svým výkonovým křivkám i větší zábavu hlavně v nižších a středních otáčkách, kde se naháče v běžném provozu přece jen pohybují nejčastěji. A Benelli třívály sakra umí. Třeba maluju čerta na zeď, vyznavačů čtyřválcových řaďáků přece jen běhá po světě pořád dost. Za touto koncepcí bude možná stát i vyšší oblíbenost na východním, přeloženo čínském trhu, kde už se BN prodává. Uvidíme, jak bude junák tahat.

Pro Evropany
Čínský majitel zřejmě nijak nezasahoval konstruktérům do ergonomie motocyklu, protože ta představuje velmi zdařilou kombinaci stran pohodlí, respektive rychlejší jízdy i pro evropský, zpravidla prostorově náročnější somatotyp. Nejen při pohledu na obě sedla, ale i při posezu oceňuji jejich zdařilé tvary, neklouzavý, kvalitně vyhlížející povrch, dostatečnou tuhost a rozměrná madla pro spolujezdce. Co na moderním biku působí jako pěst na oko je předlouhá řadička. Ta se vrátila o pěkných pár let zpátky a svými rozměry by uspokojila leckterého třásničkáře, který si při řazení pomáhá i patou. U Benelli zatím nepodlehli diktátu celoplošných displejů. Slušnou přehlednost analogového otáčkoměru v téže disciplíně v negativním slova smyslu vyvažuje malý černobílý led displej, na kterém se drobnější font číslic krom hodnoty rychlosti luští o poznání hůře. Naštěstí neschází palivoměr, zmíněná ale neplatí v případě ukazatele zařazeného převodového stupně. U čtyřválce, který vyžaduje otáčky a v jejich vyšším spektru táhne spíše lineárně, nepříjemné opomenutí. Ovládací prvky jsou přesně tam, kde je jeden očekává a při dotazu na Scooba, který mi Benelku dovezl, stran pomocných elektronických systémů se mi dostává vyčerpávající zamítavé odpovědi: Máš to všechno v pazourách. Po pravdě, v kontrolu trakce jsem nevěřil, v palivové mapy taky moc ne, ale ABS už bývá u těchto strojů za patřičný obolus zpravidla pravidlem. Na druhou stranu, šlo o jeden z prvních kousků v naší kotlině, který jsme stáhli přímo z výstavního pódia. Tomu také odpovídal stav pneumatik, jejichž pro fotografování vyleštěný povrch vyžadoval úpravu brusným papírkem. K nevoli fotografa, který očekával akční fotku s Pájou letícím do pangejtu a ke klidu mé duše, která už se viděla na ještě zimní dovolené v italských Alpách. Pro pořádek, Benelli v základu obouvá Metzelery M5 a kdo s nimi udělal zkušenost, může potvrdit, že jako nástupkyně hodně dobrých eMtrojek se jedná o velmi dobré pryže pro sportovní jízdu hlavně na okreskách.
Více najdete v časopise Motorbike